Společenská odpovědnost je součástí úspěchu, říká Dalibor Dědek

Společenská odpovědnost je součástí úspěchu, říká Dalibor Dědek

Úspěšný český podnikatel a miliardář Dalibor Dědek začínal v automobilce LIAZ. V roce 1983 získal inženýrský titul na ČVUT (obor mikroelektronika), v roce 1990 založil v Jablonci nad Nisou firmu Jablotron, která vyrábí hlavně zabezpečovací alarmy a její roční obrat dosahuje 2 miliard korun. Svoje zabezpečovací zařízení a elektroniku vyváží do 80 zemí světa, částečně vyrábí v Číně. V roce 1994 získal titul Podnikatel roku. Dalibor Dědek patří mezi těch pár lidí, kteří jsou na veřejnosti málo vidět, ale o to více pracují. Výrobky jeho firmy Jablotron vrátily Českou republiku zpět na mapu zemí vymýšlejících elektroniku. Je to inspirativní dříč, vizionář a filantrop.

Kdy a jak vznikl nápad založit společnost JABLOTRON? Od čeho se odvíjí název JABLOTRON?

Těsně po revoluci, v roce 1990, jsme založili firmu, protože jsme měli pocit, že dokážeme světu ukázat, že elektronika, která byla tehdy považována za ztracenou věc, není zdaleka ztracená. A název firmy Jablotron – jestli chcete vyrábět elektroniku a jmenujete se Dědek, tak to není úplně vhodná kombinace, abyste mohli hlásat – kupujte si nejmodernější elektroniku od Dědka, proto se zde objevuje název Jablo, což je odvozeno od města Jablonec a potom koncovka tron, abychom dodali trošku technickou stránku tomu názvu. Žádná hlubší úvaha za tím nebyla.

Co bylo Vaším prvním produktem? Věnovala se firma již od začátku elektronickému zabezpečení budov?

Nikoliv. My jsme se zpočátku pustili do výroby průmyslové automatizace, neboť to byla oblast, ve které jsme měli zkušenost. Začali jsme vyvíjet řídicí systémy pro testování spalovacích motorů, vyvinuli jsme vlastní gravimetrický palivoměr a podobné věci. Hned v začátku, když jsme byli ve firmě pouze čtyři, jsme dostali velkou zakázku od státního podniku Československé automobilové opravny v hodnotě asi 1,2 milionů korun, což v té době bylo opravdu něco úžasného. Jelikož jsme ale neměli zhola nic, tak jsme obešli známé a příbuzné, kteří nám rádi půjčili, protože jsme měli seriózní zakázku. Rodiče i rodiče mé manželky rádi zastavili své domy na úvěr v bance, ale bohužel než jsme stihli vyrobit první řídicí systém, na který jsme nakoupili materiál, tak státní firma zkrachovala, a nám zbyly dluhy a spousta věcí, které nikdo nechtěl. Naštěstí jsme měli už takový malý nápad v kapse. Začali jsme vyrábět konvertory pro přizpůsobení videorekordérů a televizorů pro naši normu, která byla odlišná od standardu v západní Evropě, a lidé si tenkrát dováželi hodně elektroniky. Tím jsme přišli na myšlenku vyrábět něco pro širší trh, nikoliv pouze pro klíčového zákazníka. To nám pomohlo přežit a získat čas na rozmyšlenou. V té době probíhala malá privatizace a totální amnestie, což byla úžasná kombinace k tomu, abychom začali vyvíjet a vyrábět zabezpečovací systémy.

Dalo by se tedy říct, že divoká 90. léta Vám v podnikání pomohla?

Situace, kdy lidi utratili své rodinné úspory za restaurace, prodejny a podobně, a k tomu se otevřely brány věznice, to opravdu nešlo přehlédnout.

Jaké byly začátky podnikání? Je něco, na co vzpomínáte rád, popřípadě na co byste rád zapomněl?

To je hrozně jednoduché. Rád vzpomínám na vše, co se odehrálo během doby, kdy jsme začali podnikat i během celého podnikání. Já mám totiž možná od narození takový dar, že všechny špatné věci ihned zahazuji. Takže když se podívám přes rameno, tak já jsem prožil bezvadný život plný příjemných chvil.  Každý máme právo rozhodnout se, zda si do paměti uložíme trápení či věci příjemné.

Z Jablotronu se stala obrovská firma s miliardovým obratem. Jak se Vám to podařilo? Díky čemu se podle Vás firma takto rozrostla?

My jsme měli obrovskou výhodu v tom, že jsme začínali od nuly a každý, kdo k nám přišel, chtěl něco dokázat, nikoliv jen být zaměstnaný v teple. My jsme nemohli nikomu nabídnout žádné super podmínky, ale mohli jsme mu nabídnout seberealizaci. Na tom je to dodnes postaveno. Daří se nám formovat tým schopných a motivovaných lidí. To je základ úspěchu.

Plánujete do budoucna ve společnosti nějaké zásadní změny? Např. vytvoření nového produktu, rozšíření na nové zahraniční trhy?

To ani nemusíme plánovat, to má Jablotron v genech. Změny jsou naší podstatou. Nikam nevede, pokud někdo vyrábí to, co každý jiný a liší se pouze v barvě, ceně nebo tvarem. Pokud mám něco jiného, než má konkurence, tak mám větší šanci na úspěch. Platí to nejen o produktech, ale také o vnitřním fungování firmy.  Proto se snažíme o neustálé změny.

Vaše produkty se prodávají téměř po celém světě. Je složité proniknout na kontinenty jako je Afrika nebo Asie?

My prodáváme do celého světa, ale objemy do různých zemí se výrazně liší. Pro nás je nejsnadnější prodávat tam, kde je mentalita lidí podobná jako u nás. Trhy typu Afrika, Asie a podobně sice mají potenciál, prodáváme tam, ale prodeje jsou mnohem nižší a často i problematické. Například do Číny neprodáváme naše nejnovější věci, neboť tam už v minulosti naše produkty okopírovali a způsobilo nám to víc škody než užitku. Zaměřujeme se především na trhy, kde chápeme mentalitu lidí. To, že prodáváme pravidelně do 70 zemí světa, je také dáno tím, že si nás spousta zákazníků našla bez nějakého našeho aktivního marketingu, protože i v těch nejchudších zemích se krade a lidi si tam chtějí chránit majetek. Prodáváme například na ostrov Borneo, a když jsem to tam později viděl, tak jsem skoro nechápal, co si ti lidé vlastně chtějí chránit. Naše měřítka hodnot jsou úplně jiná?

Dá se třeba najít trh, kde nemůžete uspět, protože se tam například nekrade?

No, o takových místech nevím, ale jsou trhy, kde úspěšní nejsme, ale ten důvod je jiný. Např. Spojené státy, kde jistá firma získala vlastně monopol na zabezpečovací systémy a poskytované služby s tím spojené, jenže oni obojí cenově naprosto degradovali za cenu totální degradace kvality. Takto pošramocený trh se těžko napravuje.

Jaké vlastnosti by správnému podnikateli neměly chybět a jaké jim podle Vás dnes chybí?

Já si myslím, že podnikateli by neměl chybět optimismus, čest a morálka. Jsem přesvědčen o tom, že když srovnám podnikatele dnes a v 90. letech, tak že zde došlo k dramatickému zlepšení. V 90. letech jsem nechtěl nikde říkat, že jsem podnikatel či majitel firmy, protože tam si hned každý dal rovnítko, že jsem zloděj a tunelář a podobně. Tenkrát chloubou společnosti byli politici, kteří způsobili změnu režimu, zatímco na podnikatele bylo pohlíženo jako na zloděje. Každopádně 20ti letá práce pročistila podnikatelský kádr natolik, že se zde už najdou převážně podnikatelé, kteří ty základní charakteristiky splňují.

Je o Vás známo, že financujete řadu filantropických projektů. Myslíte si, že by úspěšní a bohatí lidé měli mít společenskou odpovědnost?

Já si myslím, že to je naprosto přirozené. Pokud někdo projde tím procesem úspěšného businessmana, tak k tomu dříve či později dospěje. Na jednu stranu generujete nějaké prostředky, odvádíte daně do státního rozpočtu, a když pak vidíte, jak je s tím zacházeno, tak se u toho můžete vztekat a říkat si, že už jim nedáte ani korunu, anebo si řeknete, že demokracie má prostě své limity a nejde to udělat o moc lépe. Já jsem přesvědčen, že čím méně peněz teče skrze státní kasu, tím lépe. Stát by si měl ponechat pouze základní úlohy, tj. dopravní infrastrukturu, vzdělání, obranu atd., ale rozhodně by se neměl montovat do businessu.

Je o Vás známo, že brojíte proti korupci a proti plýtvání veřejnými prostředky. Shledáváte kroky současného ministra financí jako pozitivní? Kdybyste byl ministrem financí Vy, co byste navrhoval za změny?

Já jsem ohromně rád, že pan Babiš měl tu odvahu a vůli ujmout se této role. Po pravdě řečeno jej obdivuji a myslím si, že to dělá upřímně a skutečně hledá kritická místa, kde se dá zabránit těm největším únikům. Jeden člověk to však nespasí a tak bych rád věřil, že tou svojí jiskřičkou zapálí pro věc další slušné lidi. Nemyslím si, že v politice jsou jen samí zloději, je tam spousta lidí, kteří by rádi situaci zlepšili, jen jim chybí tah na branku.

V čem tkví podle Vás tajemství úspěchu?

Jo, to kdybych věděl. (smích) Já si nemyslím, že někdo, kdo došel k úspěchu, na to má recept. Je to dlouhá cesta a neustálé hledání. Dopředu se musí postupovat krůček po krůčku. Pokud by Vám někdo tvrdil, že má zaručený recept na úspěch, tak bych se mu raději vyhnul. Je to obvykle manipulace, která ve skutečnosti sleduje jiný cíl.

Co byste poradil začínajícím podnikatelům, kteří chtějí v dnešní době založit vlastní podnikání?

Podle mě by to měli být optimisté, kteří se skutečně snaží být prospěšní jiným. Každý, kdo chce začít podnikat, musí zvážit, jestli má jeho záměr potenciál na úspěch. To znamená, zda zamýšlený proces má vůbec předpoklad k tomu, aby to, co generuje na výstupu, bylo víc než to, co do něj vkládáme. Jestliže si někdo udělá svůj  businessplán, tak by od něj měl trošku odstoupit a znovu si to propočítat a v jednoduché excelovské tabulce srovnat, jestli jsou jeho odhady střízlivé. Nemá smysl nastavit si vstupní parametry tak, aby výsledek byl optimistický. Někdy se potkávám s tím, že si zájemci o podnikání vypracují nádherný elaborát, ve kterém forma převyšuje obsah. A to je špatně.

Takže na začátku je potřeba se na to podnikání podívat určitým realistickým pohledem?

Přesně tak. Sebekritický pohled je ale obtížný. V každém případě je při tvorbě rozvahy budoucího podnikání nutné používat obyčejný selský rozum. Pokud mám záměr otevřít si uzenářství a vychází mi, že pro fungování tohoto podniku musí každý obyvatel místa, ve kterém podnikám, nakoupit kilo šunky denně, tak to je zjevně nereálné. Samozřejmě, že i když si uděláte co nejpoctivější rozvahu a ono to nevyjde, tak je dobré mít nějakou záložní variantu.

Takže další radou by mohlo být nenechat se odradit tím prvním neúspěchem? Vy jste se také vlastně nenechal odradit prvním neúspěšným projektem a skočil jste do dalšího.

Málokdy se něco povede napoprvé. Proto je vždy dobré mít nějakou dovednost, která Vás dokáže uživit. Mě vždy například nesmírně pomáhalo vědomí, že jsem vyučený elektrikář a s touto profesí se vždy dokáži uživit. Nikdy jsem to vlastně nemusel použít, ale je bezva mít ten pocit.