Vladimír Železný na téma: “Můj život v médiích a politice”

Vladimír Železný na téma: “Můj život v médiích a politice”

V Business Institutu jsme pro naše studenty uspořádali blokový modul, k jehož vedení přijal pozvání další významný host Business Institutu, profesionál z oblasti českého i světového mediálního trhu PhDr. Vladimír Železný. Jeho přednáška se věnovala tématu Mediálního vývoje v ČR a studentům Business Institutu nabídla mnoho zajímavých informací a faktů. Pan doktor Železný zaujal nejen svým přehledem mediálního prostředí, ale nadchnul posluchače zejména svým energickým, charismatickým a profesionálním projevem.

Málo kdo o Vás ví, že jste se narodil v Rusku. Žil jste tam nějakou dobu. Pamatujete si něco z tohoto období?

Téměř nic. Narodil jsem se v rodině československého vojáka v zahraničí. Koncem války byl otec vážně zraněn a byl přesunut do Československa. Takže ještě před mými třetími narozeninami jsme se přestěhovali do Prahy. Vzpomínky jsou tedy téměř nulové (úsměv).

I přesto, máte dnes k Rusku nějaký vztah?

Nesporně ano. Myslím si, že ke škodě této zemi jsme vlivem celé řady nepříjemných a truchlivých událostí zapomněli na některé pozitivní vazby, které například vytvářely vysokou prestiž českého zboží v Rusku. Velmi hloupě jsme po nástupu Václava Havla, který prohlásil, že naše orientace bude od nynějška jiná, zpřetrhali tyto vazby. A tím jsme vyklidili trh právě pro tyto “jiné”, kteří se tam samozřejmě okamžitě nahrnuli. Vyklidili jsme trh, kde se stavěly pomníky československým autům – Tatře, vyklidili jsme trh, na kterém jsme jako první vyvinuli silon a začali vyrábět silonky a spodní prádlo z tohoto materiálu. Ovládali jsme nejen tento trh, ale i mnoho dalších – ovládali jsme trh a prestiž našeho piva a podobně. Náš dosah byl zcela mimořádný a my jsme bohužel vyklidili toto pole. Chápal jsem, že politická orientace byla jiná, ačkoliv z mého pohledu poměrně bezhlavá, což dokazuje i regulace Evropské Unie. Ale to neomlouvá fakt, že jsme se stáhli z největšího trhu na světě.

To je jistě pohled, který si mnoho lidí neuvědomí. Když se ale zaměříme na Váš profesní život, většinu svého života jste se pohyboval ve světě médií. Co Vás v roce 2002 přimělo ke změně a vstupu do politiky?

Asi věk. V určitou dobu Vám začne připadat, že už jste úplně na konci, že už jste všechno dokázal a vše podstatné máte za sebou, a že je to přesně ten čas, kdy Vás již nikdo nebude podezírat, že vstupujete do politiky z nějakých zištných důvodů, ale proto, že chcete zúročit svojí životní zkušenost. Tehdy mě opravdu nenapadlo, že se po 12 letech jednou opět vrátím do téže řeky a vstoupím znovu do mediální oblasti. Ale tehdy mi vstup do politiky připadal jako moudré rozhodnutí a viděl jsem sám sebe už jako moudrého starce (úsměv).

Jaké nejzajímavější zážitky a zkušenosti jste si odnesl ze svého působení coby europoslanec?

Jenom truchlivé. Zaprvé město Brusel je velmi truchlivé, jelikož je velmi špatně funkčně zajištěné, neobyčejně špatně udržované po řemeslné stránce, s velmi nízkou efektivitou života a provozu. Jako druhou stinnou stránku vidím Evropskou unii se svými hloupými regulacemi a snahou jich zneužívat k velmi tvrdému konkurenčnímu souboji velkých zemí s menšími. Jen jsem se smutkem sledoval, jak zde vyklízíme jednu pozici za druhou, jak místo tradiční a nejcennější obchodní známky, a sice plzeňského piva, si necháváme vnutit pivo, které ve světě vůbec nic nikomu neřekne. Plzeň se zkrátka má překládat jako Pils a to je známé celosvětově. Sledoval jsem, jak jsme si nechali zlikvidovat celou řadu našich výrobků pomocí regulací, které byly přesně mířeny na to, aby ty výrobky přestaly konkurovat německému zboží. Dnes jíme 52% německého pečiva a chleba ve zmražené podobě. My, kteří jsme kdysi byli schopni vyrábět 2,7krát více zemědělských produktů než jsme byli schopni sníst. Byli jsme vysoce kvalitním exportérem zemědělských a potravinářských produktů, zatímco dnes jsme čistě dovozcem. To je výsledek našeho vstupu do Evropské unie.

Kromě politiky a mediálního trhu se však věnujete se také literární tvorbě. O čem se ve Vašich knihách můžeme dočíst?

Já jsem knih napsal několik. Jedna z těch posledních se týká vína a jmenuje se “Dobré rady milovníka vína”. Je to kniha, která se kuriózně umístila v celosvětové soutěži Gourmand World Cookbook Awards mezi 4 nejúspěšnějšími knihami o víně na světě, a za kterou jsem dostal v Paříži na slavnostní ceremonii velký diplom. Je to kniha, která radí těm, kteří s vínem začínají a nemají hluboké enologické zkušenosti. Tato kniha dobře radí, jak se s vínem seznámit, na co dávat pozor, do jaké sklenice si víno lít, jak dlouho ho otevřít před tím, než ho chceme pít, jaké víno je vhodné k jakému pokrmu a podobně.

Dalo by se tedy říci, že je tato Vaše kniha určena širokému spektru čtenářů?

Ano, tomu nejširšímu, i těm, kteří o vínu vůbec nic nevědí, ale chtěli by se mu začít věnovat. Je to pro lidi, kteří stojí před regálem, kde je 400 lahví a rozhodli se dát si k jídlu víno namísto piva. I mnoho českých pokrmů totiž vyžaduje doprovod vína raději než piva, například světlé omáčky jako svíčková, křenová či koprová, u kterých chuť hořkého piva zcela vyruší jejich smetanovou chuť. Zatímco když si k ní dáte víno, například dobré Chardonnay, její chuť bude výborně podpořena.

Nyní ale působíte opět v médiích. Myslíte si, že současný mediální trh je hodně ovlivněn politikou?

Já si myslím, že je ovlivněn naštěstí dvěma protichůdnými tendencemi, které se báječně vyvažují. Na jedné straně se investice do médií stává mimořádně atraktivním podnikatelským počinem. Podnikatelé se dnes často angažují v politice a politických kruzích a mají mnohdy pocit, že když si pořídí média, budou pak méně zranitelní a budou moci něco ovlivňovat. To je jedna strana mince a můžeme se bavit o tom, zda vzniká nebo nevzniká mediokracie. Zda tzv. berlusconizace v případě pana Babiše, který je předsedou vlády a současně si pořídil velké mediální impérium, je regulérní z hlediska demokratického vývoje. Já si ale myslím, že to překvapivě není důležité, jelikož mezitím došlo k úžasnému procesu, kterým je vznik sociálních sítí. V tom okamžiku, i když někdo vlastní jakýkoliv deník, nemá možnost jej jakkoliv ovlivňovat. Jelikož tento vliv bude stejně okamžitě smazán obrovskou, naprosto nekontrolovatelnou masou názorů, které mají možnost se demokraticky projevit. Vyměňovat si pohledy na věc, navzájem se blogovat, doplňovat se, diskutovat, popírat. Jestli dnes někdo vlastní deník či televizi a domnívá se, že tím má monopol na určitou informaci, tak tomu tak dávno není. Tento úžasný demokratický vývoj dokonale vyvážil jakoukoli potenciální berlusconizaci.

To určitě ano, stále však ale existuje mnoho lidí, kteří se sociálními sítěmi zápasí a spoléhají se na tradiční média. I když jejich poměr se jistě značně snižuje.

Tento poměr se snižuje naprosto dramaticky. Za deset let nastoupí i do té nejvyšší věkové skupiny generace, jež bude denně užívat počítač.

Do jaké míry se podle Vás můžeme spolehnout na pravdivost informací, které k nám z médií přicházejí?

To je velmi obecná otázka, na kterou lze velmi těžko odpovědět jinak než obecně. Já si myslím, že v médiích probíhá velmi rychlý proces bulvarizace a s ní spojený velký stupeň nepřesnosti, pokud použiji takto opatrný výraz. Tato nepřesnost je totiž často zcela záměrná. Výběrový efekt i selekce jen některých informací, které jsou účelově poskládány dohromady, skutečně existují. Jenže jakmile toto vše narazí na internet, je to tak rychle zkorigováno, že jakýkoliv článek, který je z tohoto hlediska špatně postaven, se střetne s rozsáhlou diskusí a množstvím reakcí. Vidím to i na svém pořadu “Volejte Železnému”, kde jakmile řeknu cokoliv problematického nebo hodného diskuse, okamžitě se rozběhne na Facebooku i jiných médií řada reakcí, které to uvádějí na pravou míru, mají jiný nebo naopak stejný názor. Zcela přirozenou cestou se pak daná záležitost uvede do svého pravého řečiště.

V současnosti jste generálním ředitelem TV Barrandov. Jak hodnotíte úspěch této televize? Má mezi současnou záplavou nových kanálů šanci na výraznější úspěch?

Zatím se nemáme bohužel příliš čím chlubit. Dosavadní pětiletý vývoj televize Barrandov nebyl příliš povzbudivý. Tento projekt obnášel poměrně velkou finanční investici, ale přinesl velmi nízký share, tedy divácký podíl. Neznamená to, že by zde nebyl potenciál, ale Barrandov je znevýhodněn jednou ze skutečností, jež je typická pro dnešní televizní trh. Přibližně před 10 lety, v době před digitalizací, stála jedna televize proti druhé, například Nova proti Primě, či Nova proti České televizi. Zpravidla šlo o souboj jednoho proti jednomu. Dnes soutěží celé skupiny kanálů. To znamená, že existuje jeden základní kanál, který je obklopen řadou dalších, jako jsou Cinema, Fanda, Smíchov a podobně. Tyto kanály jsou většinou specializované, například na zábavu, sport, ženy, vaření a tak dále. Když dnes máte jen jednu televizi, můžete například stanovit středu jako “den pro muže”, teoreticky. A budete vysílat pořady, filmy a seriály, které by tuto skupinu mohly zajímat. Váš konkurent už ale proti Vám neútočí tak, že by se Vám postavil sám se svojí centrální stanicí, ale pošle proti Vám tento malý kanál, který je na danou skupinu specializovaný. A ten Vám přímo konkuruje, zatímco jeho domovská plnoformátová televize nadále pokračuje v činnosti a soustředí se sama na sebe. To je pro televizi, která existuje osamoceně, velmi obtížná konkurenční situace. Barrandov si navíc nemůže pořídit takovouto menší stanici, protože je zde restriktivně velmi vysoký náklad na šíření signálu. V tom okamžiku je třeba čekat, až dosáhne například 10% diváckého podílu, aby byla schopna toto finančně zvládnout. Pak se konkurenční situace mnohem více vyrovná oproti současnému stavu.

Moje poslední otázka se týká současného trendu, především mladých lidí, kteří hledají vše, co je zajímá, přednostně na internetu. Mnozí dnes televizi již vůbec nemají a do svých domácností si ji nepořizují. Nebojíte se, že tento byznys jednou zcela zemře?

Ne, nebojím. Ale to by bylo téma na celý další rozhovor (úsměv).